BERKI
Cestou domů jsem si v tramvaji všiml na první pohled unavené, řádové sestry a tehdy mne napadla myšlenka pořídit fotografie zachycující každodenní život řádových sester.
Následujícího dne jsem navštívil kostel Sv. Ducha, kde jsem dostal od místního faráře kontakt na sestry Alžbětinky. Po krátké domluvě jsem si domluvil setkání v klášteře, kde jsem nafotil jedny z prvních fotografií.
Sestra Juvencia mi řekla, že pracuje v hospici Sv. Lukáše, a tak mi bylo po další domluvě s ředitelem Charity a ředitelkou hospice Sv. Lukáše umožněno fotografovat i na pracovišti řádových sester.
Sestra Juvencia mě seznámila s Berkim. Byl to muž, měl 42 let a velkou touhu a naději na život.
Personál hospicu zařídil setkání s tatínkem a také kontaktoval maminku. K setkání s maminkou nedošlo, ale otec začal chodit na návštěvy pravidelně.
Když jsem seděl jednoho večera s Berkim na zahrádce před jeho pokojem a on kouřil své cigarety, začal mi povídat o svém životě, který nebyl jednoduchý. Během těch schůzek a chvil, které jsem s ním prožil, mi chtěl jako by převyprávět souhrn svého života.
Věděl jsem, že má rakovinu a má před sebou měsíc života. Když jsem si pak po našich schůzkách prohlížel vzniklé fotografie, neviděl jsem v jeho očích strach…po týdnu či dvou už šlo však vidět, jak se začíná bát a jak bojuje o svůj život.
15.3. byl přeložen na chirurgické oddělení vítkovické nemocnice pro vyšetření PEG*.
V ten den měl Berki narozeniny. Do nemocnice za ním přišel otec s velkým dortem. Byl jsem tam také a divil jsem se proč dort pro člověka, který nic nejí. Pochopil jsem to dva dny potom při rozhovoru se sestrou Juvencíí, že člověk do poslední chvíle žije a nikdy mu nesmíme brát naději a že je třeba žít normálním způsobem.
Berkiho velkým přáním bylo, setkání s maminkou. Bohužel k tomu už nedošlo. Bylo to pak malé, ale přitom nesplnitelné přání. V životě hledáme spoustu ohromných věcí, ale lidé, kteří umírají, prosí o maličkost, jakou může být dotek blízké osoby na konci svého života.
Berki zemřel 23.3.2012
*PEG je zkratka pro odborně znějící název Perkutánní Endoskopická Gastrostomie. Do češtiny přeloženo je to zavedení hadičky skrz břišní stěnu do žaludku. PEG je speciálním typem podávání stravy, ke kterému se ovšem lékaři u pacientů uchylují jen je-li to nezbytně nutné.
English version
On my way home I noticed a tired nun sitting in a tram and at that moment I got an idea to take photographs depicting nuns and their daily life.
The next day I visited the Church of the Holy Spirit. A local vicar gave me a contact to nun Elisabeth. After a brief consultation I arranged a meeting at the monastery where I took some of the first photos.
Nun Juvencia told me that she worked in St. Luke's Hospice, and so after further consultation with the Director of Charity and the Director of St. Luke's Hospice I was allowed to take photos in the nun´s workplace .
Juvencia introduced me to Berki. He was 42-year-old man with a great desire and hope of life. Hospice staff arranged a meeting with his father and also contacted his mother. Berki´s mother never came but his father started to visit him regularly.
One evening I was sitting with Berki in the garden outside his room. He was smoking a cigarette and suddenly started to tell me the story of his life, which was not easy. After that I spent more meetings and moments with him retelling the summary of his life.
I knew he had cancer and only a month to live. When I looked at the photos taken during our meetings I didn´t see any fear in his eyes . But later, after a couple of weeks, you could see the struggle for his life written in his face.
On 15 March he was transferred to the surgical department of the Vítkovice hospital for PEG examination*.
It was his birthday. His father came to him with a big cake. I was there too and I wondered why he had brought a cake for someone who does not eat. I got it two days later after a conversation with Juvencia. She said : A man lives until the last moment and we must not take his hope away. It is necessary to have a normal life no matter what.
Berki wished to meet his mother so much. Unfortunately, that didn´t happen. It was a small but unfulfilled wish.
In our life we look for lots of great things, but dying people ask for little things, such as a touch of a loving person at the end of their life.
Berki died on 23 March 2012.
* PEG stands for Percutaneous endoscopic gastrostomy. During this procedure a tube is implemented into the stomach through the abdominal wall. PEG is a special type of transporting meal into the body, to which doctors resort for patients only when absolutely necessary.
Cestou domů jsem si v tramvaji všiml na první pohled unavené, řádové sestry a tehdy mne napadla myšlenka pořídit fotografie zachycující každodenní život řádových sester.
Následujícího dne jsem navštívil kostel Sv. Ducha, kde jsem dostal od místního faráře kontakt na sestry Alžbětinky. Po krátké domluvě jsem si domluvil setkání v klášteře, kde jsem nafotil jedny z prvních fotografií.
Sestra Juvencia mi řekla, že pracuje v hospici Sv. Lukáše, a tak mi bylo po další domluvě s ředitelem Charity a ředitelkou hospice Sv. Lukáše umožněno fotografovat i na pracovišti řádových sester.
Sestra Juvencia mě seznámila s Berkim. Byl to muž, měl 42 let a velkou touhu a naději na život.
Personál hospicu zařídil setkání s tatínkem a také kontaktoval maminku. K setkání s maminkou nedošlo, ale otec začal chodit na návštěvy pravidelně.
Když jsem seděl jednoho večera s Berkim na zahrádce před jeho pokojem a on kouřil své cigarety, začal mi povídat o svém životě, který nebyl jednoduchý. Během těch schůzek a chvil, které jsem s ním prožil, mi chtěl jako by převyprávět souhrn svého života.
Věděl jsem, že má rakovinu a má před sebou měsíc života. Když jsem si pak po našich schůzkách prohlížel vzniklé fotografie, neviděl jsem v jeho očích strach…po týdnu či dvou už šlo však vidět, jak se začíná bát a jak bojuje o svůj život.
15.3. byl přeložen na chirurgické oddělení vítkovické nemocnice pro vyšetření PEG*.
V ten den měl Berki narozeniny. Do nemocnice za ním přišel otec s velkým dortem. Byl jsem tam také a divil jsem se proč dort pro člověka, který nic nejí. Pochopil jsem to dva dny potom při rozhovoru se sestrou Juvencíí, že člověk do poslední chvíle žije a nikdy mu nesmíme brát naději a že je třeba žít normálním způsobem.
Berkiho velkým přáním bylo, setkání s maminkou. Bohužel k tomu už nedošlo. Bylo to pak malé, ale přitom nesplnitelné přání. V životě hledáme spoustu ohromných věcí, ale lidé, kteří umírají, prosí o maličkost, jakou může být dotek blízké osoby na konci svého života.
Berki zemřel 23.3.2012
*PEG je zkratka pro odborně znějící název Perkutánní Endoskopická Gastrostomie. Do češtiny přeloženo je to zavedení hadičky skrz břišní stěnu do žaludku. PEG je speciálním typem podávání stravy, ke kterému se ovšem lékaři u pacientů uchylují jen je-li to nezbytně nutné.
English version
On my way home I noticed a tired nun sitting in a tram and at that moment I got an idea to take photographs depicting nuns and their daily life.
The next day I visited the Church of the Holy Spirit. A local vicar gave me a contact to nun Elisabeth. After a brief consultation I arranged a meeting at the monastery where I took some of the first photos.
Nun Juvencia told me that she worked in St. Luke's Hospice, and so after further consultation with the Director of Charity and the Director of St. Luke's Hospice I was allowed to take photos in the nun´s workplace .
Juvencia introduced me to Berki. He was 42-year-old man with a great desire and hope of life. Hospice staff arranged a meeting with his father and also contacted his mother. Berki´s mother never came but his father started to visit him regularly.
One evening I was sitting with Berki in the garden outside his room. He was smoking a cigarette and suddenly started to tell me the story of his life, which was not easy. After that I spent more meetings and moments with him retelling the summary of his life.
I knew he had cancer and only a month to live. When I looked at the photos taken during our meetings I didn´t see any fear in his eyes . But later, after a couple of weeks, you could see the struggle for his life written in his face.
On 15 March he was transferred to the surgical department of the Vítkovice hospital for PEG examination*.
It was his birthday. His father came to him with a big cake. I was there too and I wondered why he had brought a cake for someone who does not eat. I got it two days later after a conversation with Juvencia. She said : A man lives until the last moment and we must not take his hope away. It is necessary to have a normal life no matter what.
Berki wished to meet his mother so much. Unfortunately, that didn´t happen. It was a small but unfulfilled wish.
In our life we look for lots of great things, but dying people ask for little things, such as a touch of a loving person at the end of their life.
Berki died on 23 March 2012.
* PEG stands for Percutaneous endoscopic gastrostomy. During this procedure a tube is implemented into the stomach through the abdominal wall. PEG is a special type of transporting meal into the body, to which doctors resort for patients only when absolutely necessary.
